Já jsem byla v klidu,manžel to stejně okecával a trval si na svém.To mě uráželo mnohem víc a řekla jsem mu,že to nemůžu zkousnout,že si přijdu jak blbeček a chtěla jsem odejít...moc prosil o poslední šanci,kvůli mě,kvůli dětem...ale musel slíbit,že už od něj neuslyším jedinou nadávku,zkusí zajít i k psychologovi proč mívá kvůli ničemu výbuchy vzteku...takže dál uvidíme...moc bych si přála,aby to vyšlo.No to ukáže až čas...
Taky všem co prožívají podobné období přeju hodně štěstí...