Já si to dokážu představit. Porodila jsem na počátku 30. týdne - a bylo to fakt zoufalství a bezmoc. Pamatuju si, jak mě vybízeli přinést dcerušce nějakou gumovou hračku do inkubátoru, a jak mi to připadalo absurdní a zbytečné. Cítila jsem, že to může snad pomoct některým rodičům, ale jinak je to úplně zbytečné. Pár týdnů to byla bezmoc, pak už jen strach, pak už jen mírná, ale přetrvávající obava, kolem jednoho roku obrovská úleva, teď už jenom radost.
Bohužel, tyhle rodiče tento vývoj nečeká. Je mi to obrovsky líto. Ale ta maminka si zaslouží být s dítětem alespoň v domácím prostředí. Pro ni bych to udělala, ona musí hrozně psychicky strádat.