Nemám zkušenosti s dospělýma dětma, tak napíšu jen příběh, který souvisí s tímhle jen okrajově.Studovala jsem v UK a byla jsem tam sama Češka.Měla jsem ze začátku problémy se s někým seznámit, cítila jsem se opravdu smutná,ale pak asi za tři týdny jsem se strašnou náhodou seznámila se dvěma Francouzkama a potom to šlo nějak rychle-do měsíce jsme měli skvělou partu.

V tý době jsem se seznámila s jednou Rumunkou.Její mamka si našla Angličana a obě se do UK přestěhovaly.Holka měla tak cca 19-20 let, nebyla hloupá,nebyla ošklivá, taková normální. Měli i prachy.Ale ona strašně toužila mít kamarády.Přijali jsme ji do party, i když o sobě tvrdila,že je Finka, i když pokaždý přišla s nějakou fantastickou báchorkou o sobě, o její rodině,pak si začala vymýšlet i o nás (ale my si to mezi sebou řekli).Mockrát jsem přemýšlela, proč lže, vždyť jsme ji brali, nebyla za loosera...

Dnes si myslím,že se potřebovala udělat zajímavější.Že měla asi malý sebevědomí.Že jí přišla realita nudná, nebo se za ní dokonce styděla...