Na střední jsme měli hodiny dramaťáku v půdní učebně a vzadu byl takový přístěnek. jednou jsme měly supla měly jsme volno...tak jsme zalezly do toho přístěnku(byly tam rekvizity a vitríny s knihami). No a my se rozhodly, že budeme vyvolávat...bylo nás tam cca 7,8-nevím přesně...došla řada na mě a vyvolávaly mojí babičku(hrozně mě mrzelo, že jem nešla na její 90.narozeniny a ona 3 dny po nich zemřela. Šla jsem za ní později a zjistila, že zemřela) a pak to začalo být strašně divný...najednou tam byla strašná zima a průvan až jsme měly husinu, začaly se tam třást ty vitríny. Fakt jsem jí tam cítila až jsem se rozbrečela...Holky byly tenkrát taky úplně vykolejený...vůbec jsme nechápaly...budova té školy měla totiž 2 patra+přízemí a ta půda...je to kvalitní prvorepubliková budova, takže roztřesení od aut na silnici byla prostě blbost...na té púdě nás byla jen třetina třídy, takže 2-3 lidi by půdu fakt nerozhoupali...