Za měsíc k nám přibude čtvrté miminko, tři mi připadá zcela normální počet, kolem mě je takových rodin mraky. Pokud teď zvládáte splácet všechny půjčky a zbyde vám na normální provoz, tak bych se nebála, že to třetí dítě nabourá. U nás jsou asi největší výdaje za jídlo, děti v pohodě denně vypijou Actimelů za 50 Kč a snědí kilo a půl bílého jogurtu, a ovoce jede ve velkém. Ale zase nekupujeme blbosti typu dětské jogutry s kuličkama a tak, jsou moc spokojené s bílou Hollandií s Grankem.

Je to znát na provozu - museli jsme pořídit větší auto na tři autosedačky, a teď nás to asi čeká zase, máme jen velké pětimístné. Koupili jsme 7kg pračku a sušičku, bez toho by se žilo dost zle. Ale to je jednorázový náklad, pak už jen zvýšená spotřeba energií.
Oblečení dědí po sobě, jen boty a nějaké speciálnosti mají většinou nové. Plínky mám ty samé, teď na čtvrté dítě si jenom dokupuju plínečky pro radost, ale nemusela bych (používáme moderní látkové).

Dovolená - nejsme hoteloví lidé, s malými jsme jezdili po Čechách nebo jsme byli na chalupě u rodičů, oni toho víc nepotřebují. Loni jsme byli poprvé u moře - skoro na měsíc v Chorvatsku. Začali jsme vícedenní cestou s trojím přespáním a výlety po trase. Potom jsme byli týden na jihu v domečku spolu s kamarády. Následoval třídenní přesun na sever se zastávkou uprostřed (tam jsme na blind chytili na dvě noci za pár babek apartmán, v tom městě jsem si v laundry vyprala a vysušila špinavé věci) a poslední přesun do kempu na severu. Tam jsme byli týden v karavanu, vařili jsme si a bylo to těžce v pohodě. Nazpět jsme už jeli v kuse. Byla to parádní dovolená, báječně dlouhá, sice fyzicky a logisticky náročná, ale poznali jsme kus světa, neplácali jsme se celou dobu někde na pláži a finančně to vyšlo, jako bychom byli deset dní v hotelu.

Kroužky - ty teď stéjí hodně, ale jen proto, že si to teď můžeme dovolit, a dáváme děti do velice drahých kurzů plavání (pokračování kojeneckého plavání za stejné ceny). Až z toho věkově vyrostou, budou už mít normální kroužky v ceně kolem té 1000 za pololetí, a nebudou jich mít moc, tak max. tři.
Uvidíme, jak nám s rozpočtem zahýbe puberta, a potřeba značkového oblečení a drahého vybavení, ale zatím se nic takového nekoná, nejstarší dcerka je (skoro 8) je spokojená s tím, co má.

To přirovnání s tím králíčkem a jetelíčkem je krásné a pravdivé. Když člověk chce, tak uživí i hodně krků. Nebudeme přece předem dělat katastrofické scénáře typu "rozvedeme se, umře živitel, ztratíme práci, vyhoříme..."

A čas na děti mám - starší se dokáží zabavit samy a respektovat, že TEĎ se věnuji jen tomu a tomu, vědí že jejich čas také přijde. Jen nejmladší dvouleťák to ještě nechápe, ale toho se v případě pořeby na moji žádost zmocní někdo ze starších a jde si s ním hrát, abych se mohla věnovat třetímu.

Já bych se dvěma dětmi byla neúplná, třetí dítě pro nás byla velká radost, i když si okolí klepalo na čelo (o čtvrtém nemluvě, to je pro ně prostě zkažený a zkomplikovaný život). Držím palce, ať se rozhodnete podle svého vlastního cítění, na okolí se vykašlete, je to váš život, vaše rodina, vaše děti, vaše zopovědnost