Holky děkuju, kdyby to šlo hned, tak se do toho vrhnu, ale to co mě teď asi čeká, pokud dorazím na první konzultaci do CARU, kam jsme se objednali, je možná příliš, z jedné strany se těším z druhé to už chvílemi zase balím... mám obavy, že dělám něco špatně, že když si to příroda, Bůh... nepřeje přirozeně, že takhle jen plním nějakou misi, uspokojuju určitou touho po normalitě, nějakou objednávku, čí, moji, společenskou, partnera?... mám s tím etickou melu. Lassie, asi bych dělala všechno co můžu, selhat se dá v lecčems, ale v tomto to musí být nejhorší. Nejhorší je, že si myslím, že žádné dítě mít stejně nebudu, že si tohe musím odbýt a zaplatit, abych si mohla ve čtyřiceti říct, že jsem udělala co jsem mohla a víc nemůžu a oddychnu si, možná, ale nějaká bolest zůstane po celý život, určité prázdno.