Limai,

ono je právě těžké přijmout osobní zodpovědnost za svůj život, protože ono "smýkání životem" je vždycky jednodušší svést na někoho nebo něco jiného.

Nedávno jsem narazila na krásný citát: "Mysl se chová jako vezeň. Má rád zákazy a omezení, protože právě na to je zvyklá. Omezení umožňuje člověku nemuset čelit sama sobě. Umožňuje vám zůstat na místě a ani se nehnout."

Každý jsme na nějaké úrovni a na té chápeme. I pro mě kdysi toto všechno bylo cizí a nepochopitelné. Když ale člověk přestane vzdorovat, snášet argumenty o tom, jak je to všechno blbost a má touhu se podívat, co se za tím vším skrývá, začne se mu zcela měnit pohled na svět. Postupně odhodí tu deku ega a pýchy, o které ani neměl tušení, že ji má. A hlavně ví, že nemůže měnit svět kolem sebe, že změny v jeho životě nastanou jedině v okamžiku, kdy se vědomě začne měnit on sám