Mám tři děti a letos prožíváme dosud nejhorší zimu, co se zdraví týká. Nejčastěji se vyskytujeme v ordinaci lékařů nebo v lékárně. Určitě nejsem mezi maminkami sama, ale můj problém je ten, že to psychicky extrémně špatně snáším. Momentálně má dcera (necelé dva roky) laryngitidu, už týden se každou noc dvakrát až čtyřikrát dusí, my rychle otevíráme okno, podáváme Fenistil, zatím jsme to "nedotáhli" do nemocnice, ale vpodstatě denně tam jednou nohou málem jsme. Pokaždé, když se začne dusit, jsem na pokraji infarktu, pevně ji svírám, uklidňuji, ale sama se klepu jak osika, jsem psychicky na dně. Dvě starší děti jsou letos také hodně nemocné, všechno se nám točí okolo dýchání (astma, atd.). Ničí mě pocit, že při horším průběhu laryngitidy bych třeba dítěti nedokázala pomoci, rozdýchat dítě je třeba okamžitě, záchranka taky nepřijede za pět minut.
Řeším tuto situaci ze všech stran, i tak, zda naše nemoci nemají psychosomatický podtext. Jak tyto noční (i denní) příhody zasahují váš život? Děkuji předem za názory.