Aha,děkuji za info.Pročítala jsem knížku o mutismu a říkala si,že tohle určitě nemá.Nevím co přesně ta formulovaná věta znamená"její projev imponuje jako selektivní mutismus,ale nebudu se tomu zase tak bránit.Myslím si,že se to všechno jakoby zhoršilo narozením dvojčat,kdy jsem musela v těhotenství ležet a tak.Třeba od malička jezdila bezproblému na víkendy k babičce,teď jezdit nechce,má strach,že ji bude po nás smutno.Babičku to mrzí a já s malou nehnu,nebudu ji nutit.


Při nástupu do školky to bylo bez problému,normální adaptace,měla 3 roky,tak jsem od ní neočekávala,že bude nějaká žvanilka,ale o rok později,kdy se nám narodila dvojčata,to bylo horší,špatně komunikovala s učitelkama a děti měla jen určité vybrané kamarády,tento školní rok se zlepšila,zdraví nahlas,co potřebuje řekne a dokonce pozvala i školku k nám na návštěvu,kdy přišli na zahradu,řekne pěkně nahlas básničku,ale v té pedagogické poradně jsem zase znejistěla,dlouho ji trvá,než paní doktorce odpověděla a když odpověděla,tak tichým hlasem a jedním slovem.

Jinak co jsem si všimla,že se většinou chová mezi cizími lidmi jako doma,ovšem nesmí si ji nikdo všimnout a chtít po ní nějakou odpověď.příkladem na krytém bazénu,řádí úplně normálně,než se jí někdo cizí na něco zeptá.

Teď tedy čekám jak to bude u zápisu,doma mi tvrdí,že mluvit bude,ale nevím nevím.Je to těžké rozhodnutí a nechci ji třeba odkladem nebo nástupem do školy ještě víc ublížit.

Poslední dobou ji dělalo problém oslovovat babičky "babi".Teď se z toho pomalu dostává a zase volá jak má.

Doma s náma problém nemá,je drzá,paličatá jako normální dítě