I když už je to téměř rok, chci odpovědět na moc zajímavý článek ohledně dvoj a vícejazyčné výchovy. Nezbývá, než trošku závidět. Vzhledem k tomu, že má angličtina je pouze školní a velice chabá, netroufám si učit synky sama. Bydlíme na vesnici, kde jsou možnosti dost omezené. Škola je velmi nekvalitní, není možnost dát děti jinam - chodíme do zaměstnání a spoje, které by děti dopravily do lepší školy prostě nejsou. Děti vysloveně zakrňují. Sami se snažíme doučovat a vzbuzovat zájem, ale ono se to mezi vrstevníky nenosí. Doufali jsme, že naší nadějí bude gymnázium, starší synek má velmi bystrou hlavu - ale o osudu našich dětí rozhodují lidé, kteří nechtějí elitu - nenosilo se dřív, aby ti lepší vyčnívali a strhli národ kupředu. Půjdeme zase všichni v jedné řadě. Proč by měli mít inteligentní děti podmínky k vývoji (že, pane ministře?). V této škole se syn odmítá hlásit a připravovat na vyučování - prý se mu ostatní smějí. Raději dostane horší známku, než by byl bez kamarádů. A o výuce - kvalitní výuce - cizích jazyků se nám může jen zdát. Bohužel většině maminek tady je to jedno. Prý k čemu?????? Tak nevím, vážně uvažujeme o přestěhování někam, kde je možné dát dětem kvalitní vzdělání. A moc mě mrzí, že jsem tu angličtinu nedělala líp a poctivě. Co se dítko naučí v nejútlejším dětství je velmi trvalé. Určitě by s ní neměl později velké problémy. Teď má vypěstovanou nechuť k učení a bude to těžké - ukázat mu, že jde o něj samého.