Lenko, taky to tak cítím. Na jednu stranu neočekávám, že se budou babičky automaticky starat o svá vnoučata, ani to nedělají, ale na druhou stranu, když požádám a tohle je podle mě případ dokonce nutné pomoci, tak se vždy nějak domluvíme a ještě se máma vždy při té příležitosti omlouvá, že tráví s vnoučaty málo času (je v důchodu, ale věčně někde pryč). Ale každý jsme jiný. Máš pravdu, lidskost se vytrácí i z rodinných vztahů.

My jako děti jsme trávily u babičky každou volnou chvíli, každé prázdniny, každou nemoc, bylo to naprosto přirozené a nikdy se do toho netahaly peníze touto formou.