Nečetla jsem příspěvky, ale nedá mi to nenapsat svůj postřeh. V první třídě jsem nechtěla ani slyšet, že bych dvojky rozdělila. Byly na sobě velmi vázané a dost na sobě byly závislé. V tom mi školka moc nepomohla. Prostě stále spolu, maximálně mezi sebe pustily jednoho kamaráda. Za první třídu mohu napsat, že jsem udělala dobře. Ve druhé třídě bylo stále vše o.k., naopak to přinášelo mnoho výhod (např. při nemocech). Nyní ve třetí třídě pociťuji, že by bylo lepší, kdyby každý byl v jiné třídě. Ale bohužel to nemůžu udělat, neb dilema, který půjde do "B" je velmi těžké. Každý má své kamarády a každý je zde zvyklí. Ale problém nastal výměnou učitelky. Dává mi je do jedné osoby, nemá snahu v nich vidět jedince, ač je každý jiný. Musím říci, že s tím momentálně velmi bojuji a občas mám už všeho dost. Trpí tím ten šikovnější, neb učitelka ho pořád rovnou odsoudí, že je jako brácha. Pak mi doma bulí, že on takový ale není. Takže těžko poradit. U nás je hlavní problém učitelka, jinak bych nad rozdělením vůbec nepomyslela a libovala bych si, jak vše pěkně šlape.