To říkám proto, že s tím mám poměrně bohaté osobní zkušenosti. Nikdy jsem nebyla typ, který by podléhal autoritám. Okamžitě po vstupu do prvního kolektivního zařízení proto nastaly problémy. Mne nelze k ničemu přinutit, nikdy neudělám to, co udělat nechci - zvlášť ne, pokud je po mně vyžadována nějaká totální kokotina. Pamatuji si, jak mne asi ve druhý třídě chtěla učitelka přimět, abych snědla dršťkovou polívku. Sedla si v jídelně proti mně a řekla, že neodejdu od stolu, dokud jí nesním. Asi po dvou hodinách jsem samozřejmě vstala od stolu, aniž bych do polívky strčila lžíci, protože to učitelka vzdala a odešla sama.
Dokážu přijmout logický argument a změnit na jeho základě názor. Ale nikdy nebudu respektovat kdejakého poloblba jen proto, že byl náhodně postaven do role "autority"... a snažím se k tomuto postoji vést i syna.