Přesně v takovém manželsví žiju. A po 14ti letech tohoto života jsem dospěla k závěru, že to je život na houbec. Je mi jedno,jestli má milenku, nebo mluví pravdu. Na druhou stranu - děti ho milují a když je doma, je dobrý táta.
Takže - když mi do života vstoupil někdo, s kým je mi fajn akdo ve mě vidí víc než hospodyni, tak jsme se dlouho nebránila. A výsledek? Já jsme spokojená, manžel je spokojený (mívala jsem deprese, bolesti hlavy atd. a teď jsou fuč) a děti taky.

Dle našich zvyklostí jsem mrcha. Já dodávám, že spokojená mrcha.