Vyložený nátlak na mne nikdy vyvíjen nebyl, ale velmi dobře jsem vždy věděla, že můj tatínek by mne měl raději jinou. Podobně jako u vás: já byla introvertní, ostýchavé dítě, měla jsem ráda knížky, psala jsem si básničky, malovala, byla jsem nejčastěji potichu zalezlá někde v koutku, neměla jsem ráda sporty, zvlášť ne kolektivní. No a tatínek by si býval přál veselou, energickou, sportovní holku. Navíc si mne představoval v nějakém prestižním povolání a nchápal, že coby jedničkářka jsem byla tak málo ambiciózní a o žádnou kariéru nikdy nestála. On byl vždycky velmi schopný člověk s velkým tahem na bránu. Nerozuměli jsme si, našli jsme k sobě cestu až v poslední době přes mé děti. Já si po těchto zkušenostech dávám pozor, abych svým dětem nikdy nedala znát zklamání z toho, že jsou jiné, než bych si třeba představovala. Snažím se do nich maximálně vciťovat a respektovat jejich náturu.