Milá Sylvie!
Jako uvědomělá matka jsem se s prvním děťátkem také přihlásila na cvičení a teoretické kursy a nakonec jsem na cvičení byla jednou nebo dvakrát (pobolívalo mě tu i onde), těch teoretických jsem zvládla většinu, ovšem až na Přípravu k porodu-dýchání J). Považovala jsem ho prakticky za nejdůležitější, ale miminko se rozhodlo přijít na svět dřív, než jsem se stihla teoreticky připravit…Dost mě to mrzelo, protože v porodnici se se mnou moc nebavili.
Druhé miminko vzniklo 4 měsíce po narození prvního, takže těhotenství bylo všechno, jen ne poklidné a „užité“. Kursy nepřicházely v úvahu – výlet do Pomadu s kočárem přes půl Prahy s žaludkem jako na vodě – ANI OMYLEM !!!Ke konci jsem si říkala, že bych alespoň to dýchání…konečně…Ale to už jsem měla pěkný bubínek, byl teplý konec léta a síla na transport kočárku do tramvaje mě opouštěla jen při pomyšlení…
Chtěla jsem s malou chodit na plavání po kojence, dostala Salomonelu a pak už stejný problém jako s kursy - nevolnost v MHD, transport kočárku, NELZE…
Nezbylo, než opět porodit bez teoretické přípravy.
Stále mě zajímalo to plavání kojenců a dostala jsem tip na paní, která docházela k nám domů. Byla jsem spokojená – nikam jsem nemusela, starší holčička v té době spávala, synka to bavilo. Trochu remcala babička, protože jí bylo líto tolika vody a nosila si jí po kýblech do pračky na předpírku. Pak vlezla na Péťu dost ošklivá bronchitida a bylo po plavání. Po měsíci už mu byla vana evidentně malá J)) Dobře se mu ale vyvíjela řeč, protože sestřička žvatlala kudy chodila.
Při třetím bříšku jsem jednou týdně v DDM učila děti hrát na kytaru (3 hodiny) a 2x týdně po 2 hodinách chodila tancovat Square dance a Round dance, a to v pohodě až do 9. měsíce. Ve výšce bříška měli hlavičky a ukecané pusinky Štěpánka s Petříkem. Všechny kurzy jsem už zavrhla - porodila jsem dvě, porodím i třetí. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si v těhotenské poradně přečetla, že přítomnost otce u porodu je podmíněna absolvováním kursu ! Připadala jsem si jako blázen, ale na druhou stranu jsem si říkala, že to manželovi prospěje a šli jsme. Zatímco ten druhý otec přítomný na stejném kursu byl postupem doby stále pobledlejší, můj manžel se tvářil spokojeně. Říkal, že ta porodní asistentka byla sympatická a prakticky rozptýlila jeho dosavadní obavy. V porodnici se také podle toho tak choval-všechno je pohoda, no vidíš, že jsi to zvládla…
Anežka se nenarodila do tiché domácnosti, kde je většinu dne jen maminka, která chodí okolo svého broučka po špičkách. U nás to vře, kvasí a bublá, většinu dne je náš byt v pohybu. Anežka to všechno vnímá do té své malé hlavičky a doufám, že se to na ní nějak negativně neprojeví ! :- ) Že svoje sourozence nebude vnímat jako tajfun, před kterým není úniku! Že si vzpomene, že její sestřička, která se právě o něco pere s bratříčkem a oba při tom šíleně vřeští, umí povídat básničky a pohádky, krmí jí z lahvičky a podává dudlíček…A taky doufám, že první slovo nebude: MOJE !!!