no mám to podobně - s tím rozdílem - že moje mamka chodí do práce - bydlí od nás 16km, stavuje se tak 2x do týdne, jen mezi dveřmi, volá mi xkrát týdně, jak se děti mají, hlídá, když potřebuju - je jí 56. Děcka ji milují, byla s námi i na dovolené a letos pojede zas. Můj taťka žijí spolu taky čeká až dojedem, občas se staví mezi dveře na děti se taky ptá -.. vlastně když volá ta mamča. Když tam sme dětem se věnuje s malou peče (jsou jí 4 roky). Se starším 8,5 hrajem s babičkou hry.

manželovala maminka bydlí od nás 15minut pěšky, je v důchodu o děcka jeví zájem pramalý.. a být tebou neřeším to. Přijde max na narozeniny - teď byl syn akutně odvezen minulý týden do nemocnice, ona se to dozvěděla až jako poslední druhý den co syn v nemocnici byl - nezvedala telefon.
Včera a dnes dcera slavila narozeniny a pominuli to, že dárek jsem za ni vybrala a koupila a zabalila já a ještě od ní nemám na něj ani peníze (ale sem radši, že ho vyberu, ale mohla by se aspoň dopředu ujistit, že dárek vyberu a koupím a připravím) - tak mi taky va, že ani nepřijdou jí popřát. No asi přijdou, kdy to netuším.
Fakt to neřeš, děti si vypěstují různé vztahy - s mojí mamčou a taťkou mají děcka vztah vřelý s manželovými rodiči chladnější. Nijak je před nimi nehaním, ale taky neopěvuju, oni si to v hlavě moc dobře srovnaj.
Rozhodně je tchýni ani manželovýmu otci - jsou rozvedení - a bydlí od nás 80km, nijak necpu.
Ti taky nevolají, jen když něco potřebují a teď mě třeba taky dožraly - že na narozeniny dcery nepřijeli, zato za tři týdny přijedou na narozeniny jinému příbuznému a chtějí jako přespat u nás. Tak to sem řekla manželovi, že nejsem žádná noclehárna, ať si to s nima vyřídí sám.

Jako nejsou zlí, ale já myslím, že buď se mají ubytovat tam, kde budou slavit, nebo těch 80km dojet domů, zas to není bůhví co.

Hele, já to beru tak, že tím netrpí děti - ale ochuzují se prarodiče o to úžasné s dětmi. Malý jsou jen jednou.