Když se dcera ptá proč, řekni že nevíš a zopakuj to co jí říkala babička. "Nevím, proč tam nemůžeš spát, babička ti říkala, že někdy jindy. Já nevím, kdy jindy měla namysli." S tchány bych si nepromlouvala, promluvila bych si vklidu a bez výčitek s manželem. On bude pociťovat ten rozhovor jako že ty obviňuješ jeho, že má blbé rodiče, ale on za ně nemůže. To byste si měli ujasnit hned nazačátku, že to není o jeho zodpovědnosti za rodiče. Neporovnávala bych s tvými rodiči, je to zase zraňující. Prostě dcera je má ráda, chtěla tam trávit víc času, prosila o to babičku, ta jí to slíbila a nikdy nesplnila. Dítě reaguje zavržením toho kdo ho opakovaně klame a pokud to budete brát silou, skončí to averzí vůči babičce. A zeptej se ho, jak on navrhuje, že máš dceři odpovídat na tyto dotazy.
Je to moc těžké, máme to doma taky, bohužel opačně, moji tcháni jsou báječní, přetrhli by se pro nás všechny, moji rodiče akorát melou pantem a skutek utek. Je to u nás vděčné téma ke konfliktům.