Díky všem za názory. Musela jsem k dětem a vrátila jsem se k diskuzi až teď, když děti usly a táta odfrčel na stavbu.

Děkuji za tipy, kam směřovat debaty s dcerou na toto téma.

Jen ještě na vysvětlení, protože je mi přišlo, že některé z vás nepochopily, co jsem se, možná blbě, snažila vysvětlit.

Nevidím v celé věci horentní problém, nic nedramatizuji, jen jsem chtěla slyšet konkrétní vaše zkušenosti s tímto, protože věřím, že s takto rozdílným chováním prarodičů se setkává každá druhá rodina.

S tchánovcema máme úplně normální vztah, komunikaci. Když bych měla mluvit konkrétně o tchýni, na kterou by především starost o dceru padla, je opravdu perfektní ženská. Mám ji moc ráda. Nikdy o ní nemluvím špatně, není proč. Když o nich mluvíme s manželem, nikdy nic neřešíme před dětmi.

Dál bych chtěla upozornit na to, co jsem psala už v prvním příspěvku. Nechci po nikom, ani po svých rodičích, ani po tchánovcích, žádné hlídání, o to mi vůbec nejde. Je mi jasné, že moji rodiče i tchánovci jsou v letech a chtějí mít svůj klid, o tom žádná.

Dále zdůrazňuji, že nepochybuji o tom, že by tchýně neměla děti ráda.

Dcera prostě začala sama preferovat jako babičku mou mamku, z které cítí větší vřelost, zájem a její odmítání druhé babičky spíš pramení z toho, že když řekneme, že jdeme k babičce (tchýni), je zklamaná, že nejdeme k babičce druhé (mojí mamce). Jednou mi dokonce řekla, ře chce jít za tou babičkou, ke které vůbec nechodíme...přitom tam chodíme, ale ona to tak cítí. Rozhodně před ní jednu babičku neshazuji a druhou nevynáším do nebes, jak jste některé naznačily, že kopíruje můj postoj.

S manželem jsme o tom mluvili víckrát, on sám je z toho trochu smutný, ale je mu blbé to rodičům říct (myslím to, že je dcera začala odmítat). Já nikoho nechci měnit, jen jsem potřebovala poradit, jak to dětem vysvětlujete. Moc dobrý nápad je nevysvětlovat nic a říct dceři, ať se zeptá babičky sama.

No a ještě mě napadá jedna otázka vycházející z tohoto tématu, ale spíše s obecnou platností. Nejsem si jistá, jestli děláme dobře, že se snažíme jen my s manželem udržovat kontakt s jeho rodiči. Náš kontekt je vlastně jen tehdy, když jim manžel nebo já zavoláme, když my přijedeme. Když my pozveme je, stejně nepříjdou. Nebylo by tedy lepší dát jim prostor, nevolat, nejezdit a počkat, jestli chtějí kontakt také oni?