Májo každý je jiný a ne každá babička se pro své vnouče "rozdá".

Já osobně jsme měla jednu babičku, která s náma bydlela v domečku a ta byla moje druhá maminka, fakt jsem ji milovala a její ztrátu jsem dlouho nemohla rozdýchat (a to jsme už byla dospělá).
Druhá babička mě nikdy nevzala na klín, nikdy si se mnou nehrála, viděla jsme ji tak 2x do roka(bydleli dost daleko), i když jsme k nim přijeli nikdy se nam nevěnovala. Co bylo horší, že jsme se sestrou viděly, jak se věnuje sestřenicím a bratrancům, jak jim nakupuje dárky, zahrnuje je nákloností, jak je má ráda a nás jen "trpí" na chvilku aby se neřeklo.
Jako dítě jsme to nechápala, nicméně jsem ji brala jako někoho cizího. jako dospělá jsem se ji snažila pochopit, ale nepochopila jsme ji.