Adelaide, to víš, že se ji snažím u babičky zabavit právě já, abychom ji nemuseli pořád napomínat. O hračky nejde, těch je tam dost po starších vnoučatech, ale dcera si nějak sama hrát nedovede, potřebuje si hrát s někým, komunikovat, je ráda, že je ve společnosti. Já si s ní hraju u tchánovcu na návštěvě, ale mám na rukách ještě mimino, které k nikomu jinému jít nechce, hned spustí. Protože máme tátu pořád na stavbě, tak i od něj se pořád cpe ke mně. takže tyto návštěvy jsou pro nás úmornější, než kdybychom byli doma.

Jak reagujeme na dceru? Když říká, že nechce k babičce X a chce k babičce Y, tak jí říkám, že babička Y není doma, že je v práci (což většinou je) a že k ní půjdeme jindy. Na to ona řekne, že babičku X nemá ráda a já většinou na to říkám, že babičku by to mrzelo, kdyby ji slyšela nebo něco podobného.