Jinak - pro celkové posouzení by bylo dobré vědět /třeba od někoho třetího/, jak se ty prarodiče chovali k vlastním malým dětem. Jestli se jim aktivně věnovali, jestli je spíš nešoupali po babičkách.


Podle mě se tenhle přístup s věkem nemění. Můžou ubývat síly, ale prostě vřelý člověk s vřelým vztahem k vlastnímu potomstvu se nezapře, i když je mu osmdesát. Ostatně naše generace měla i babičky nad sedmdesát, takové ty ještě typické - "pekly vařily ukazovaly vnoučatům králíčky apod." a ani horší kondice jim prostě v tom věnovat se dítěti nezabránila, natož nějaké imaginární "odvyknutí si dítěti"

Zenská, taková jaká je matka, je většinou i babička. Tj. matka, která se s dítětem nemazlí, těžko bude tohle dělat coby babička. Prostě já tomu říkám - studený čumák a odchov - a tak trochu i sobectví.