A ono v generaci našich matek nebylo skvělých matek až tak moc. Vdávaly se těhotné často i po neplánovaném početí s krátkodobou známostí, nebo prvním klukem, protože se to tak dělalo. V třiadvaceti byla svobodná pomalu už stará panna.
Rodily taky mezi 18-23, samy nezralé, závisely pomocí od rodičů, kterou se ochotně a samozřejmě naučily přijímat. Jelikož byly mladé, spousta výchovných věcí prostě neřešily, často ani nezískaly k dítěti pořádně mateřský vztah, protože společnost je natlačila do předčasného nezralého mateřství, a pak je zase natlačila v půl roce dítěte do práce. Dítě hlídaly babičky a jesle, ony k němu nezískaly často ani takový ten prvotní vřelý vztah.
Ano, měly děti rády, ale nemazlily se s ním, hodně kritizovaly, neposilovaly sebevědomí, moc neřešily nějaký ten výprask nebo výchovné chyby. Prioritou výchovy byly vycepované děti.

Jenže on ten naučený chladný přístup k dětem jim často zůstal i u vnoučat, aspon mě to tak přijde z těch stížností, které se tady na rodině často dočtou.