Přidat odpověď
Máme syna-prozatím jedináčka. Byl plánovaný, chtěný, celá širší rodina se na něj moc těšila. je to naše jedniné dítě, je to také jediné vnouče na obou stranách. V prvních letech života měl zdravotní komplikace, které snad už (ťuk ťuk) pomíjejí. Do svých 5ti let byl hravý, hodný, poslušný, milý, veselý...snažili jsme se ho ale stále vychovávat k zodpovědnosti, povinnostem...a věnovat se mu (čtení pohádfek, společné hraní, návštěva divadla, návštěva bazén...)ale postupem času zjišťuji, jak ho prarodiče i my milujeme, dostával asi (vzhledem ke zdr. stavu, operacím apod.) dárky i mimo svátky, Vánoce apod., začíná být "roztaženej", od každého dárky očekává, až je mi kolikrát za něj trapně. Aktuálně jsme tedy zahájili stopstav dárkům, ale nevím, zda to pomůže. Nechci, aby z něj byl "jedináček" v negativním slova smyslu. Snažíme se mu spíš věnovat čas, ale nedokáže si hrát sám, furt je nám za zadkem, jsme vyfluslí na kost. Asi jsme někde udělali chybu, nevím, ale máte rady či zkušenosti, jak z toho ven? Jinak je to fajn kluk, ve školce si ho chválí. Díky za rady, tipy a názory. Jen se do mně, prosím, moc nepouštějte, už tak je mi z toho nanic, že jsme zklamali. Snad se dá v 6ti letech ještě něco zachránit.
Pozn. druhé dítě se zatím nedaří :-(
Předchozí