Mě tedy přijde, že tvůj synáček je ještě kapku dítě, pokud Ti to řekl takhle.
Pokud nemáte ve zvyku dávat si takhle drahé dary, měl by to hlavně on vysvětlit svojí přítelkyni a tebe do toho vůbec netahat.
Takhle to totiž vypadá, že on s tím souhlasí, a to sako od Tebe vážně chce. Co na tom, že prvotní nápad vyšel od jeho přítelkyně.
Být tebou, klidně mu řeknu, že mu na to sako přispěju nějakou částku (podle tvých možností a chuti) a taky mu řeknu, že na celé sako prostě nemáš, nebo že Ti přijde, že je to už hodně peněz.Víc bych to neřešila.

U nás je kupříkladu zvykem dávat si takovéhle potřebné dary (právě jako to sako), nebo přispět na konkrétní věc, kterou dotyčný chce, nebo potřebuje.
Nebo to třeba pojmout jako hromadný dárek pro víc příležitostí, pokud je to opravdu nějaká dražší věc (svátek, narozky, případně i vánoce).
Já ale prostě nechci mít doma už tisícou blbinu, která se mi možná ani nelíbí a osobně fakt jsem radši, pokud si každý řekne, co chce - ono je kolikrát oříšek to sehnat i tak... Hlavně ale, moje rodina není tak bohatá, abysme si mohli dovolit vyhazovat peníze za zbytečnosti...
Můj muž to taky nechápal a dodnes nechápe. Třeba se mu příčí dávat jako dárek jídlo - já totiž vždycky udělám takový dárkový balíček a tam nastrkám všechno o čem vím, že by si to naši, nebo babičky s dědou sami nekoupili - klíďo i čaj, pohanku, červenou čočku, třtinový cukr, melasu, nebo jiné dražší věci z bioprodejny - vím, že z toho babičky uvaří nějakou a budou za to rády). Spousta z těch věcí se ani na vesnici sehnat nedá. Moje rodina je prostě taková hodně praktická.