Já jsem třetí rok na RD, chvílemi se už těším do práce, chvílemi vím, že to bude hrůza. Někdy si ale říkám, že jsem asi divná, teď byl zase rozhovor s nějakou dámou, co hnedka po porodu najela na home office a v podstatě nepřestala dělat. Já si chci dcerku užít, pak už na to nebude čas.
ALE - zrovna čtu jednu knížku, je celkem zajímavá a v mnohém popisuje, jak žily ženy dříve. A já bych to nechtěla. Jejich jedinou životní šancí bylo se vdát a rodit děti, jedno za druhým. Pokud se nevdaly do 25, už z nich byly staré panny a společnost na ně koukala divně. Často nevěděly, co je o svatební noci čeká, ani jak se rodí děti. Pokud si vzaly tyrana a alkoholika, bylo jim řečeno, že to zkrátka musí vydržet. Neměly volební právo, nemohly samy cestovat ani chodit do restaurací. Prostě takový taliban. Dnes je to daleko lepší v tom, že si můžeš vybrat, a pokud chceš dělal manželovi pečovatelku, nikdo ti nebrání. A můžeš i řídit českou pobočku Mocrosoftu.
Já s emancipací souhlasím, i když nám něco vzala. Ale více dala. A vadí mi takové to "já upeču koláč a manžel naštípá dříví". My máme ústřední topení a žádné dříví. A v mnoha rodinách tomu tak je, takže "mužská práce", jako je např. skládání uhlí, už není, a přesto mnozí chlapi nedělají nic, jen mění tu příslovečnou žárovku. A to i v případě, že žena taky chodí na 8 hodin do práce.