Netvrdím, že mé dítě se mnou bude doma do první třídy, ale kde je ta hranice, kdy už se na ženskou koukáme jako na příliš pečlivou matku bez jiných cílů nebo jako na línou čůzu, co nechce hákovat?

U jedné mé známé to byla hranice 2 měsíců dítěte - dávala ho hlídat i na celý víkend.
U jiné to byla celoživotní péče o rodinu a domácnost - děti jí odrostly nedávno a žádný všeuměl nebyla.
Všechny děti jsou ok (až na to první, odkládané, které je sice úžasné, hezké a chytré, ale těžce neurotické)
Každopádně otázka je to do pranice