stormer, nevím, lékař tvrdil, posttrauma,

pravda je, že se odehrála událost, která mne dost sestřelila, taky jsem měla toho za sebou psychicky hodně v průběhu několika let, ale to mi připadalo, že docela zvládám (i když jsem se z toho klepala)... pak se všechno zklidnilo, pak jedna tahle událost, pak jsem se psychicky i fyzicky opravdu "přetáhla", ale toužila jsem studovat, takže k rodině, podnikání, novému podnikání jsem si splnila ten sen studovat...

a po letech, kdy už jsem měla pocit, že jsme za vodou a v klidu a že konečně studuju, ten zlý zážitek (fyzické napadení) - to jsem vypustila (jsem si myslela - to bylo půlrok předtím). Doma pohoda, manžel naprosto podporoval, všechno podnikalo a najednou jak když na mně něco spadlo.

A to právě bylo to, co jsem nechápala vůbec, že fakt splněný všechno. Rodina, děti v pohodě, vyčábřený nedonošenci, porozvodový věci za námi, finanční maléry, splněný sen - studium, všechno klape.... a moje duše někde v čudu.

Bylo mi zle strašně. A právě vzhledem k těm souvislostem jsem vůbec nechápala, natož okolí.