Tabitho, promiň, ale "malá technická":
Jenze On uz to tak zaridil, abychom se ucili nest bremena jeden druheho / Ga 6:2/.Vzdyt nikdo neni bez chyby, nikdo bez bremene, nikdo si nestaci sam, nikdo neni dost moudry.Ale mame se navzajem snaset, navzajem tesit, spolecne si pomahat,prosit jeden za druheho, poucovat se a napominat..V protivenstvi se nejlepe ukaze, jak kdo pokrocil v cnosti.Nebot cloveka necini krehkym prilezitosti, ty jen ukazuji, jaky je.../ reholny knez Tomas Kempensky - "Ctyri knihy o nasledovani Krista" /


Jak tohle lze provozovat, aniž bychom ty druhé pozorovali a uvědomovali si je? Uvědomovali si je ve smyslu jejich chyb, jejich moudrosti, tedy všeho, co nás může vést k tomu, abychom se navzájem snášeli, těšili, pomáhali si, prosili za sebe, poučovali se a nepomínali?

No nevím, můžu považovat souseda za blba a tím skončit, nebo si uvědomuji, že je sice blb, chová se nepřístojně a leze mi na nervy, ale na faktu, že o tom vím, teprve můžu stavět další. Co je správné? Co je blíž?