Ecim,
pokud by mi moje dítě řeklo:
"Mami, moc bych si přál(a), abys chodila do práce, která tě bude bavit, jsem už ve věku, kdy chci být doma po příchodu do školy nějakou dobu samo, a moc stojím o to, abys pracovala a vydělávala jako jiné maminky, protože když to dokážou ony, tak ty to dokážeš taky, bylo by mi moc líto, kdybys své schopnosti patřičně nevyužila,"
tak odpovím: "Milé dítko, uvědomilo sis, že kdybych šla do zaměstnání, přišlo bys o mnoho výhod, které vyplývají z toho, že jsem doma? Nemohlo bys chodit na své oblíbené kroužky, skončila by kytara, výlety, návštěvy cukráren, knihovna. Bylo bys v družině každý den do konce, bez možnosti odejít dřív. Pak by tě vyzvedla sousedka, u které bys čekalo, až se vrátím z práce. Večer by nebyl čas na hraní her, malování nebo jiné kratochvíle, protože by sis po příchodu domů stihlo akorát napsat úkoly a navečeřet se a byl by čas jít spát. Ráno bys totiž muselo vstávat minimálně o hodinu dřív.
Po příchodu ze školy přece samo být můžeš, vždyť máš svůj pokoj, kam si můžeš zalézt, taky můžeš být ve svém domečku na dvoře, kde tě nikdo neprudí, můžeš si zalézt do seníku, do stodoly...ale zajímavé je, že mi většinou trčíš v kuchyni za zadkem.
Proč máš pocit, že nám něco utíká tím, že nechodím do zaměstnání? Máš pocit, že to, co umím a dělám, není dostatečné? Proč si to myslíš?"