Ecim, moje děti jsou minimálně z půli moje a ptákoviny prostě neřeší a hlavně - neřeší matku, ale řeší sebe. Až občas zírám, že bych se od nich měla učit.
No nevím, ale kdybys byla moje dcera, doporučím ti, jako dospělé a samostatné osobě, abys trauma ze své nemožné matky zakopala na zahrdě (nebo v parku) a začala žít svůj život.

Takže jako tvoje ne/matka, ti radím, odpusť své matce a začni žít a dýchat bez ní.