"Milé dítko, to, co předvádíš, je hnusné citové vydírání a mně se vůbec nelíbí, že to na mě takhle zkoušíš. Soukromí máš dostatek, respektujeme tvoje potřeby a do tvého pokoje bez zaklepání nevstupujeme. Jsi to ty, kdo vyhledává naši přítomnost, když už nechceš být ve svém pokoji samo.
Na moji péči sis nikdy nestěžovalo, od malička jsi bylo velmi samostatné dítě, což je doufám i moje zásluha, takže si trochu odporuješ. Při práci, kterou dělám, na nějakou nadstandardní péči pro ostatní členy rodiny rozhodně čas nemám, což dobře víš a občas to dáváš najevo, když fňukáš, že chceš jídlo a já ti odpovím, abys tedy připravilo jídlo pro všechny, protože potřebuju dodělat svoji práci. Takže mám pocit, že nevíš, co mluvíš. Máš nějaký problém? Zprudil tě nějaký hloupý spolužák kvůli tomu, že ti závidí, že tví rodiče dělají práci, která je naplňuje, zatímco jeho rodičové chodí otráveně fachat do fabriky a vrací se večer otrávení? Takhle si představuješ, že by to mělo být i u nás?
Víš, není důležité dělat to, co většina, důležité je umět si prosadit vlastní názor, vlastní styl, i když se liší od většinového uvažování, důležité je vědět, že děláš práci, která tebe baví a naplňuje, chodit do zaměstnání proto, aby sousedi nebo spolužáci nepomlouvali, je pro mě nepochopitelné a něco takového rozhodně dělat nebudu."