aha, tak jsem předpokládala špatně... ale Ecim, uvědomuješ si, že to, co Ti vadilo, nebyl s největší pravděpodobností a priori FAKT, že je maminka doma, ale to, jak se k Tobě chovala?

Podívej, já třeba pracuju doma, vyhovuje mi to a měnit to v nejbližší době nehodlám. Jsou ale období, kdy práce není, a v těch to rozhodně nevypadá tak, že by byla vzorně uklizená domácnost a já dětem neustále za zadkem. Spíš jsem ráda, když mne nechají v době své přítomnosti doma trochu oddychnout od věčného "a mamííí...".

Prostě si myslím, že je potřeba rozlišovat příčiny a důsledky - ne každý, kdo "nechodí do práce" nutně své děti svou přítomností dusí.

A pokud jde o tu hrdost na práci rodiče, taky bych to neviděla tak jednoznačně. To by pak každý z nás musel být celebrita, nebo by u svých dětí měl smůlu. Ale většina lidí co znám, včetně mě, se celebritou pravděpodobně nikdy nestane ani nebude mít za sebou něco, co by si zasloužilo nějaké zvláštní oslavování (když nepočítám to, že se snažíme svou práci dělat poctivě). A u těch, které mám ráda, mi to stačí, i kdyby dělali třebas metaře. Jejich kvality spočívají v něčem úplně jiném a to, co v životě dělali, je jen dokreslením jejich osobnosti, nikoli jejím hlavním rysem.