aha, tak jsem předpokládala špatně... ale Ecim, uvědomuješ si, že to, co Ti vadilo, nebyl s největší pravděpodobností a priori FAKT, že je maminka doma, ale to, jak se k Tobě chovala?

Kudlo, už jsem o tom mockrát přemýšlela a prvotní problém byl opravdu v tom FAKTU, že je maminka doma. Chovala se většinou v pohodě, není to "dusící" typ, ale ty podmínky jí nahrávaly k tomu, že se chovala jinak než matka pracující. A ona za to ani tak nemohla. Už jen ten fakt, že sotva jsem přišla domů, tak se hned řešilo, co bylo ve škole. Nebyl tam ten moment, kdy si sednu, v klidu si odpočinu, aniž by se mě někdo na něco ptal, nerešil, proč si beru z lednice jídlo, když jdu z oběda... Nikdo, kdo by věděl, jak dlouho mi trvalo, než jsem se dala do učení...


"Prostě si myslím, že je potřeba rozlišovat příčiny a důsledky - ne každý, kdo "nechodí do práce" nutně své děti svou přítomností dusí."

To netvrdím, ale spousta takových lidí to byť nevědomky dělá.

"A pokud jde o tu hrdost na práci rodiče, taky bych to neviděla tak jednoznačně. To by pak každý z nás musel být celebrita, nebo by u svých dětí měl smůlu.
"
Proboha, takhle to neberu! Mně nejde o to, jestli je někdo celebrita, ale jestli dělá něco, na co má. Celebrity v rodině bohudík nemáme. Já mám v sobě silně zakořeněný ten postoj, že kdo má to štěstí a je aspoň trochu zdravý, tak by za to měl být rád a měl pracovat. O to jde, o nic víc, nic míň. Opravdu nejsem rozmazlenec, který chce mít za rodiče top manažery, bourák, drahé dovolené, značkové hadry a já nevím, co ještě.