z mého pohledu - byli jsme s tátou sami, peněz nebylo nazbyt, ale kdyby nám někdo udělal velký nákup, asi bychom ho prohodili oknem. Je to chvályhodné a spousta lidí by to jistě ocenila, ale pro mě by to byl milodar a o ty jsme ani jeden nestáli. Urazilo by nás to.

A myslím, že Eciminu situaci by to neřešilo vůbec.

Když o tom ale přemýšlím, asi bych byla i tehdy ochotná i schopná přijmout dar typu hezké oblečení, ale strašně by záviselo na formě podání. Kdyby mi to někdo dal stylem "viděl/a jsem tohle a hned jsem si tě v tom představil/a, to jsem prostě musel/a koupit", tak by to bylo OK, jakmile by to jen trochu smrdělo stylem "všiml/a jsem si, že potřebuješ na zimu nové boty", tak bych to nepřijala, i kdybych měla chodit v roztrhaných důchodkách.

I chudí lidé mohou mít svou hrdost.