Ráda bych se vyjádřila k tomuto problému, ikdyž je to tu psané před asi půl rokem... mám stejný, měla jsem stejný problém, přítel den co den seděl u piva, buď doma nebo šel do hospody, to většinou když jsem měla nějaké námitky že "zase pije pivo", tak většinou řekl že jde s košem nebo že si jde pro cigára, jenže jak se nevrátil do 15min,tak mi bylo jasné kde je... no takhle se to táhlo i celé těhotenství, myslela jsem ho představa že bude mít miminko změní, jenže bylo to stejné, ještě k tomu přišel o práci, takže jsem všechno táhla ze svého platu, než jsem nastoupila na md, pak práci sehnal, jenže já byla totálně vyždímaná, finančně psychicky.. Abych to zkrátila to už bylo asi tak před půl rokem, a asi teď je to tak měsíc kdy se to vyvrcholilo tím že jsem se napila s ním, a co z toho mohlo vzejít??! Když jsem v sobě měla takovýho vzteku (že jako těhotná jsem byla věčně sama, v noci poslouchat jeho ožralecný vrzání zubů a smrdutý dech...atd.atd.atd.), kolikrát sliboval že kvůli miminku pít nebude, jenže to vydržel max. dva dny nikdy déle a už zase pivo, pivo pivo.. no a pak se to tedy vyvrcholilo tím že jsem se napila s ním a nakonec z toho bylo hrozné divadlo, dostal facku - asi několik moc si to nepamatuju, jen si pamatuju to že mi to vrátil (nedivte se , já se taky nedivím, neomlouvám ho ale být chlapem tak udělám to samé).. asi čekal že se tím proberu.. Víte co člověk toho snese hrozně moc, ale bohužel nejsem ten splachovací typ, ale shromažďovací.. ve mě se to kupí kupí kupí klidně rok, dva dokud se nenapiju tak že to jde ven.. a taky šlo, a od té doby mu to došlo, a nepije denně piva doma ani v hospodě, je doma, vážíme si jeden druhého a asi i můžeme tomu alkoholu poděkovat že jsme se viděli oba dva co to s člověkem dělá a je škoda že jsme na to nepřišli bez takové "ostudy sebe sama, a i v okolí", v každém bytě totiž mají i stěny uši a vše je slyšet... pak člověk vypadá jak alkoholik přitom mají doma miminko a pak na vás koukají přes prsty no hrozně mi bylo.. fuj už nikdy více, a když už tak ať ten člověk nepije ve špatné náladě, když pije v dobré ok. ale ne denně to potom problém je, a ten člověk si musí přiznat co má za problém a proč si myslí že řešení najde na dně sklenice...
Abyste mě pochopili tak můj otec dost pil, taky denně, po letech z toho všeho začla pít i moje máma a bylo to ještě horší, tudíž jediné co z toho mám já že se asi nesmím nikdy napít, chovám se pak jak oni oba dohromady... nevím proč asi to chce odbornou pomoc, ale já naštěstí alkohol k životu nepotřebuju, stačí mi úsměv našeho miminka a všechny starosti jsou pryč
.. snad už nastálo.