Manžel je chronický plánovač a bere život hodně zodpovědně, což je samozřejmě dobře, ale na druhou stranu hodně svazující. Na rovinu řekl, že druhé nechce, má spoustu argumentů. Finance, dnešní doba atd. Finančně jsmena tom dobře. Tedy oba máme práci a jsme zdraví. Na dobu se může vymlouvat kdokoliv a kdykoliv. Pořád uhýbá a nechce a mě už fakt nebaví čekat a přemlouvat, nebo plánovat nějaké taktiky na něho...
Malému je 6 a už i tak je pozdě, na nějaké společné hraní a tak, ale já jsem jedináček a vím, že když se naši rozváděli, nebo když taťka zemřel, bylo mi smutno, že jsem sama...a bylo by mi fuk, jestli je to ségra nebo brácha a kolik mladší nebo starší.
Jak ty a ta práce? ještě zůstaneš doma?