Přesně. Já jsem měla taky vyznamenání snad pořád, ale to byl v podstatě jen lepší průměr. Looseři s trojkami nebo něčím ještě horším byli na VŠ bez šance. Já jsem byla zabejčená, že půjdu na přírodovědu, medicínu jsem nechtěla, jednak kvůli generační vzpouře, jednak mi to odjakživa smrdělo snobárnou (tenkrát teda víc než dnes ), ale ani mě to vlastně nelákalo, mně se chtělo vždycky víc do hloubky.
Z naší čtyřicetihlavé třídy se na VŠ dostala slabá polovina. Nebylo to tím, že jsme byli blbější, ale vysokých škol bylo míň, brali míň lidí a vícod nich chtěli.