Měla jsem přítele, který se rozhodl léčbu chemoterapií vůbec nepodstupovat, protože chtěl odejít důstojně. Ze zákroků mu dělali jen vývod. Nechtěl zbytek života problít a proprůjmovat, ztratit vlasy, a další chuťky, které ta léčba přináší. Zemřel velice náhle a rychle, bez bolesti, psychicky byl velkou oporou všem okolo sebe, byl to hluboce věřící člověk. Bylo mu k 80-ti letům. Hrozně mi chybí, byl mi velice blízký , ale jeho rozhodnutí naprosto chápu a myslím, že bych se zachovala stejně. Je devizou bylo, že to svoje rozhodnutí dokázal svému okolí velice přesvědčivě vysvětlit.