Buchlovanko, o naší VŠ se říkalo, že je tím pověstná, ale nebylo to tak strašné, když jsem něco potřebovala (nebylo to často), tak jsem vždycky zápisky sehnala. Jeden kamarád ale říkal, že přišel jednou na přednášku pozdě a chtěl si prvních pár řádků opsat od souseda, ale ten mu to zakryl. Nepochybně měl ten soused patent na to, že on nikdy ničí pomoc potřebovat nebude.

Mě jakožto osobu chodící řádně na přednášky neskutečně točili lidé, kteří se celý semestr na přednášce neukázali a pak chtěli od někoho, koho viděli prvně v životě, půjčit zápisky za celý semestr. A to v době, kdy u všech kopírek byly fronty. Já jsem půjčovala často, ráda jsem pomohla lidem, které jsem znala a o kterých jsem věděla, že oni v případě potřeby pomůžou zase mě, ale příčila se mi představa, že kvůli někomu, koho neznám a kdo se celý semestr fláká, mám pak někde dlouze čekat, než si okopíruje to, čemu jsem věnovala desítky hodin.