Tak jsem sem onehdá psal o svém citovém zaujetí jednou kolegyní (co je v domě a není pro mě), a anžto tu na mě byly diskutující takové příjemné, tak jsem si řek, že napíšu, k čemu to dospělo a co včil teda řeším a tak.

No tak předně už nejsem s přítelkyní. Kolegyně nekolegyně, naznal jsem, že jsme fakt trochu přechozený a že mi to už stačilo. Že vlastně moje představa o životní partnerce se fakt změnila (nebo spíš že jsem o tý představě začal vlastně přemejšlet) a že tahle holka za to sice nemůže, ale já už s ní nepočítám, už to prostě tak nechci.

No nebudu rozmazávat, co následovalo, když jsem to na přítelkyni vybalil (že tedy směřujem stejně každej jinam, a že už nevidím smysl v tom, bejt dál spolu). Vyslechl jsem si spoustu hnusnejch věcí, sbalila se a odjela s brekem k rodičům, a ještě hnusnější věci jsem si vyslech, když (poté co jsem fakt několikrát řekl, že to myslím vážně) si přijela s bráchou pro svoje věci. Nebudu zabředávat do podrobností, prostě za všecky nezdary x let nazpátek můžu já, jen jsem jí využíval, brzdil jsem jí v růstu a tak dále. Brácha tam celou dobu stál na hlídce, jak kdybych byl nějakej domácí násilník. Věci jsem nosil já a ona. Je mi to líto, že to takhle skončilo, na druhou stranu, dost mi to truchlení teda usnadila.

No a pár dní na to jsem byl s tou zmiňovanou kolegyní na konferenci, tak jsme tam ještě s dalšíma známýma večer trochu popili, ale decentně. No a tak jsem si zbaběle řek, že v nejhorším (když bude z toho průser) řeknu, že jsem byl opilej (nebyl jsem ), a řek jsem jí, že už s přítelkyní nejsem, že jsme se rozešli.
Ona na to - ajaj, bolí?
Já - Ty jo, míň než jsem se bál. Ono taky, člověk nemůže dlouhodobě s jednou ženskou žít a do druhý bejt bouchnutej... (no řek jsem to, nepište mi, že jsem debil!)
Ona tak zvedla obočí - No... to teda asi ne....
Pak bylo ale šíleně dlouhý ticho, a pak mi říká:
Hele, seš bezva chlap. Jeden z nejlepších, co znám, a mám tě ráda. Poslyš, jestli se chceš odstěhovat k ajťákům, tak řeknu šéfovi, že máme ponorku, ať ti to povolí. Ale jestli nechceš, tak se nikam nestěhuj, sice mi děsně lezou na nervy ty tvoji depešáci, ale jinak bych tě nevyměnila.
Tak jsem tam chvíli stál jak trotl a pak jí říkám - Tyjo to byly elegantní kopačky. Nedostanu aspoň pusu jako cenu útěchy?
A ona na to - já jsem matka od rodiny, ode mě dostaneš maximálně výchovnej záhlavec.
A usmála se a kopla tam zbytek panáka a odešla. Tyjo eště že řekla chlap! Kdyby řekla bezva kluk, tak to by bylo už ale fakt na mašli

Tak jsem to pak doma zapil s kamarádem. Vytáh jsem ho do hospody, že musím zapít žal, a on mi říká, ty vole, dals jí kopačky, tak jakej žal chceš zapíjet? No tak jsem mu vysvětlil, že ne kvůli tamtý, ale kvůli jiný, a on se zbytečně nevyptával a zachoval se jako kamarád, tj. ožral si se mnou držku

No stěhovat z kanceláře se asi nebudu. Ehm, mám kolegyni něco říct? Jako že do ní fakt nehodlám dělat, když jsem se teda neodstěhoval, a že jako vše při starém?

Nebo už to mám nechat bejt? Asi nechat bejt, co.... Sorry za román.
Tady se stejně člověk doví věci