Libiku,
ale ono to tak fakt funguje, že když děláš na sebe, tak to "dát o sobě vědět" je důležitá část tvé práce. Pokud děláš ve firmě, tak ta firma má na to specialistu, obchodní oddělení, PR atd. Když dělá jednotlivec sám za sebe, tak toto musí dnes taky zvládat. Prostě musí, jinak chcípne hlady.
Jinak o tom co to dávání vědět stojí času a peněz bych polemizovala. Ten internet nemusí být takový problém, pokud má pan řemeslník dítě/vnouče na ZŠ, tak děti se dnes všechny učí i základy html, práci s PC. Doména za tři stovky ročně, dítě Ti tam pověsí jednoduchou stránku "kdo jsem, kde jsem, co dělám a za kolik" a registruješ se třeba do firem na seznamu.
A nebo to fakt není nutný vůbec hnát přes internet, ale prostě dát o sobě vědět v obci: na obecním webu (otázka jednoho telefonu Máně na obecní úřad), na vývěskách, na nástěnce v místním krámě, v boudě na autobusové zastávce, dát si blbou ceduli na barák ručně namalovanou na kus papundeklu. Nemusí to být drahý.
Třeba naše obec (3000 obyvatel) má na webu celý oddíl "firmy v obci". Jsou tam dvoje potraviny a hospoda. A přitom je tu hromada elektrikářů, truhlář, cukrářka, švadlena určitě taky nějaká... všichni schovaní ve svých neoznačených domech marně čekající na kšeft. Stačil by jeden telefonát na obecní úřad "hele Máňo, já mám taky IČO, napiš mne do toho seznamu firem v obci, ju?" a lidi, minimálně z obce, by o nich věděli. Takhle třeba obecní samoška objednává zákusky až z nějaké výrobny z Horní Dolní, protože ani NEVÍ, že přímo v dědině by jim to mohl někdo udělat, čerstvý, levný, bez zbytečného transportu. Když potřebuju opravit zásuvku, tak elektrikáře najdu (na netu nebo v telefonním seznamu) nejbližšího ve městě 10 km daleko (ačkoli tady na dědině jich určitě několik taky je, ale nevím kdo to je, jaký má číslo, jestli to není jen slaboproudař atd.), ti místní jsou prostě dobře schovaní.