Přidat odpověď
Ahoj Věro,
bez urážky, ale moje zkušenosti s katolickou církví jsou trochu jiné. Jako dítě jsem byl veden k tomu, abych chodil do náboženství a navštěvoval místní kostel. Nějaký čas jsem toto provozoval a ve svém dětském věku tomu všemu docela věřil. Docela si vzpomínám, jak to tam probíhalo. Když jsem šel ke zpovědi,matně jsem si vzpomněl na hříchy, které jsem dle desatera spáchal a knězi je vyznal. Nedalo se nevšimnout, že k přijímání chodili převážně ti samí lidé a nebylo jich zas až tolik. Co vedlo ostatní k tomu, aby neděli šli v neděli do kostela? Možná zvyk, možná snaha uklidnit své svědomí, protože už jsem od pár lidí slyšel, že se v kostele cítí dobře a upokojí se a někteří proto, aby vypadali dobře před ostatními. Věřím, že zde přítomní diskutující do žádné z těchto skupin nepatří a zpověď dělají upřímně a důkladně. Ale o lidech, které znám toto říci nemůžu.
Bez toho, že bych chtěl tyto lidi nějak soudit, mnozí z těch lidí, co ke zpovědi nešli, žijí svým životem-kolikrát v nemanželském svazku aj.,a zase jiní, kteří ke zpovědi šli, jen vyšli z kostela, už pomlouvali ostatní atd.
Nějak nechápu smysl takové zpovědi, kdo si totiž vede detailní záznam každého hříchu, aby to pak mohl vyznat faráři? Pokud nevyznám Bohu svůj hřích ihned a neprosím ho odpuštění, riskuji, že na nějaký zapomenu a pak budu dál chodit v hříchu. Opravdu nechci lidi, kteří tam chodí soudit, ale kde je nějaké ovoce pokání, když jen vyjdou ven, dělají totéž co předtím? Pak se dá pochybovat o jejich upřímné zpovědi. Nebo si snad nejsou vědomi svého hříšného jednání? Tohle mi nepřipadá v pořádku.
Předchozí