Myslím, že plácnoutí je mnohdy pro dítě lepší varianta, než sáhodlouhé kázání. Doma se nám to vystříbřilo tak, že když jde o zdraví a slova nestačí, tak plácáme přes prsty, pokud tedy nejde dítě zcela oddělit od nebezpečného předmětu. Přes pozadí plácnu, když potřebuji dítko srovnat a uklidnit. Na chvíli ho to vykolejí a zarazí se ve "zlobení" a pak už se nějak domluvíme. A rovněž, když ubližuje starší mladšímu, to tedy netoleruji, i když tam ho většinou vykáži z místnosti, abych nevyháněla čerta ďáblem.
Snažím se ale abych se vyvarovala afektu způsobeném ani ne zlobením jako třeba tím, že jsem utahaná a všechno mě štve.