Vždycky mě udivovalo, co všechno ženská vydrží a nechá si od chlapa líbit.
Pochopila jsem to v okamžiku, kdy se do téže situace dostala má velmi dobrá kamarádka.

To, co nás léta učili ve škole - čím víc oběť trpí, tím méně je s to opustit toho dotyčného - je pravda.

Ve fázi, kdy nejsou děti, nebo dotyčný dětem neubližuje, není schopná odejít většina ženských.

Ale jakmile se stane "nehoda" dítěti, není nad čím dumat. Balím kartáček na zuby a 5 švestek a odcházím.

(a mezi námi - nesnáším omezování osobní svobody - nesmět s kamarádem do hospody je pro mě nemyslitelné a nesmět s kamarádkou na kafe, je naprosto absurdní!)