začít od určité doby systematičteji myslet na poslední věci - obzvláště pokud je toto myšlení praktické a pojené s akcí - tzn. když si dotyčný maximum vecí dává do pořádklu, urovná, připraví ještě za života ....já myslím, že v pozůstalí to ocení.


a já dokážu i pochopit, že někdo se pomalu na tu smrt i těší - je životem unaven, hodně zažil, hodně přátel a příbuzných to už má za sebou, tělo bolí, neposlouchá, zrazuje....