Vzhledem k tomu, že mám "jen" tři děti, nechci být přechytralá, ale přece jen se nemohu ubránit malinké poznámce.

U nás tomu bylo jinak. U žádného svého dítěte jsem se nezabývala tím, kolik že jim je už měsíců, abych jim vnutila pevnou stravu. Kojila jsem a pozorovala jsem své děti. A ony, jak se zajímaly o svět, zajímaly se i o různé druhy jídla. A když se náhodou se zájmem podívaly na něco, co odpovídalo jejich věku: mrkev, dostaly prostě mrkev. Platilo to u té první (narozená v lednu, kojená chvíli i po jejích třetích narozeninách, půlroční pouze kojená - téměř nejtlustší miminko v okolí), platilo to i u dvojčat, které jsou dnes dvouapůlleté, kojené a baští skvěle. Jen je od prvního intenzivně prožitého Mikuláše musíme trochu odhánět od sladkých kokýnek!

Prostě se domnívám, že jsou-li děti zdravé, tak nezemřou hlady a mají své "hodiny", kdy se vývojově posunout dál,... a rozhodně bych jim nevnucovala "pevnou stravu", když chtějí mléko.

I v dnešní době je to u nás tak, že se vrátíme z procházky, děti se převlečou, umyjí ruce a první co volí je mateřské mléko a teprve pak běží k jídelnímu stolu, co je tam čeká za překvapení!

Nerváků je i nás čeká v životě taková spousta, proč dělat jeden takový nervák z přechodu na pevnou stravu, který může přijít později jako báječné objevování, skvělý zážitek.

Jana N.