Chtěla jsem se svěřit a zeptat, jestli to není někde podobné.
Když jsem si vzala manžela, to mi bylo asi tak dvacet čtyři, jemu dvacet devět, tak nás mí rodiče královsky zajistili, dali nám zdarma k užívání byt ve svém domku, nějaký ten příspěvek do začátku a když se nám pak narodili děti, tak pomáhali a tak.
Rodiče manžela nedali svému synovi nic, byť nějaké statisíce na kontě měli, jinak manžel má ještě čtyři sourozence, já jednu sestru.
S dětma taky nepomohli (manž. rodiče). Jinak matka manžela po svatbě zemřela.
No, posl. dobou, po pár letech pozoruju jisté naštvání ze strany mých rodičů. Jsou naštvaný, že nás zajistili, předhazuju mi, že můj manžel bydlí v bytě zadarmo (byť trochu pomáhá s barákem) a štve je, že oni nám tolik toho dali a jeho rodiče nic. Když jsem řekla, že kdyby nás nezajistili, tak budu mít jedno dítě v pětatřicet, a kdo ví jestli, protože žel můj manžel měl v životě smůlu a strašně málo vydělával a já také (byť jsme vysokoškoláci) a museli bychom si na dítě našetřit a při bydlení v podnájmu bychom měli tak akorát na suchej chleba přestože bychom oba pracovali, natož když bych já byla na mateřské.
Manžel, aby nás lépe zajistil, tak hodně pracuje, studuje druhou VŠ a ještě brigádničí u jedné firmy, kde by pak mohl sehnat lépe placené místo nastálo. Snaží se, do toho mi pomáhá s dětma, pomáhá na domě i na zahradě, když to jakž takž vyjde, ale mým rodičům není pořád dost dobrej. Nenávidí jeho a jeho rodinu. Štve je, že jeho táta nedal synovi žádný příspěvek do startu do života a přitom líže smetanu - má dvě vnoučata stejně jako oni. Padají hláška, jako že sedí na penězích, že manžel bydlí zadarmo a tak.
Už se proto moc s mýma rodičema nebavíme, dáváme jim jenom vnoučata, protože si je nárokují, ale sami se s nima nebavíme. Je klid.
Přijdou mi naše spory blbý, byť možná oprávněný.
Je tohle normální? Děje se to i v jiných rodinách, nebo je jenom naše rodina děsná a nevraživá?