Mě pomohlo citové vydírání. Je to smutné, ale je to tak. Několik let jsme se snažili vyřešit naše bydlení. Dům postavil táta, my se do jednoho bytu nastěhovali a pomalu dům zvelebovali (výměna oken, fasáda, úprava bytu,...)Vše ale v cizím baráku. Měli jsme strach, aby jednou můj brácha nepřišel s tím, že polovina domu je jeho (brácha je alkoholik, těžko se s ním domlouvá). Když jsem čekala druhé dítě, měla jsem toho dost a řekla rodičům, že to buď nějak vyřešíme , nebo se i s rodinou přestěhuju klidně do garsonky. Bylo to před Vánoci. A ono to zabralo- za půl roku jsem byla poloviční vlastník domu. Teď opravujeme dům, který nám jednou zůstane. Občas společné soužití dře, občas je to pohoda. Musíš rodičům vysvětlit, že za manželem stojíš, ať se děje cokoliv.