Už nevím, co je radost ze života. Nevím ani, co je klid. A je to čím dál horší. Ani nevím, na co si dřív postěžovat.
V prosinci nám přišla složenka z RWE - nedoplatek plynu. Ve stejné době vám praskla karma, tudíž jsem platbu odložila a prachy jsme dali do opravy. Na Silvestra jsem já dostala zánět do prstu a z toho je mi začala šířit sepse, tudíž jsem denně jezdila na převaz, platila cestu a poplatky na pohotovosti a pak na chirurgii. Ještě jsem nebyla v pořádku a dcera dostala zánět dásní. Každý den jsme jezdili k zubaři na ošetření. Z ATB dostala mykózu jazyka, nemohla se ani napít. Tak jsme další týden jezdili denně na krční. Byla dva dny ve škole a dostala zánět ledvin. Teď je v nemocnici.
Mezi tím přišla upomínka z RWE, kterou jsem při dennodenním ježdění po doktorech nějak zazdila (musela jsem s sebou tahat i 20 měsíční dceru a sama mám 2 měsíce do porodu, tak to byl docela záhul). Pak jsme jednou přijeli od doktora a měli odpojený plyn. Venku -15°c v noci. Na RWE to nejde nijak urychlit, už 14 dní čekáme na vyúčtování. A na zaplacení stejně nemáme. Prachy, co jsme měli na ten nedoplatek, jsem projezdila po doktorech. A teď mi přišlo ze zrušené pojistky místo 6000,- 2500,-. Myslela jsem, že tím zaplácneme tak půlku té složenky. A dcera se má vrátit v sobotu ze špitálu a má se opět ochlazovat (topíme sice el. přímotopy, ale žádný hic tu nemáme). K našim ji strčit nemůžu, taťka je kardiak a tohle jim fakt nemůžu říct, to by ho snad zabilo.
Už na to fakt nemám. Za chvíli jedu za dcerou na návštěvu, musím se nějak posbírat, celý den tu brečím. Ach jo.